Moknu

Dušan Vainer / Jarda Síbrt

Bůh zrovna neměl záplatu na nebe protržený bleskem Tak se mi vpilo do šatů a zebe zkapalnělým steskem Nekonečným jak obloha, co zvolna stéká po těle Ten pocit dar je od Boha V dešti se vždycky cítím skvěle Déšť - ten já prostě miluju Déšť duši mou i tělo vzpruží Já si v tom přímo libuju, mít promodralou husí kůži Jsem dokonale blažená, když šaty na tělo se lepí Říkají, že jsem zkažená Vždyť kolemjdoucí nejsou slepí Snad mi mé štěstí závidí všichni, co nejsou duchem mladí Dělají, že mě nevidí nebo že nevidí to rádi Nezbývá mi než se smát, radostně užívat si deště A natruc pokrytcům si přát, ať prší víc a víc a ještě