Tak jako slunce...

Dušan / Jarda Síbrt

Tak jako slunce mezi stromy proplétáš se mým bytím To pozná snad i nevidomý a já to stejně cítím Tak jako slunce v raním lese krátce po kuropění když o východu usměje se a vše se náhle změní Vždy prosvětlíš mé vidění a vykreslíš mé stíny vlastně se tím nic nemění a svět je přesto jiný A měníš se svou pozicí i moje perspektivy vidím to po sto tisící a zas se tomu divím Tak jako slunce mezi stromy ve Slavíčkově díle až po čase si uvědomím všechny ty slunné chvíle Tak v duchu mraky rozháním a zas tě zpátky volám ožiju s každým svítáním vždyť víš že neodolám Tak v duchu mraky rozháním a zas tě zpátky volám ožiju s každým svítáním vždyť víš že neodolám