Ten večer

Dušan / Dušan

Ten večer z temných hor zněla stříbrná píseň A bledý měsíc nad obzorem tiše stál Počkal až stráže pozdě k ránu unaví se Pak dal se cestou, kterou jít se vždycky bál Věděl, že jen on sám odteď své kroky střeží Že zvolit musí - vrátit se a nebo jít Kdo domov nemá, tomu celý svět u nohou leží Kdo srdci naslouchá, nemůže zabloudit Tam, kde se modré štíty v šedá oblaka noří Leží prý jedno z dávno opuštěných měst A do něj vstoupit smí jen ten, kdo čistým ohněm hoří Jen ten, kdo nemá strach svůj osud v rukou nést Sedm dlouhých týdnů kráčel Jenom vlastní touhou hnán S nadějí, že na něj čeká někdo s duší otevřenou dokořán Na město padla noc a pak přišla ta chvíle Tu náhle jako nikdy před tím byl si jist Na břehu řeky dům a v trávě kamení bílé Jakoby v rukou držel nepopsaný list Nápis na dveřích ho láká: Teď už není proč se bát Je to velmi snadné - vejdi a pak všechny odpovědi budeš znát Jen čtvero holých stěn a v koutě zrcadlo stojí V místě, kam vždycky vlastní cestou dojít chtěl Každý má v srdci sílu, která rány mu hojí Pak najde vše, co ztratil nebo nenašel Ten večer z temných hor zněla stříbrná píseň A bledý měsíc nad obzorem tiše stál