Kdo vlastně jsem

Dušan / Jarda Síbrt

Já sama sobě netykám často si sebou nejsem jistá Já jdu bůhví odkud kdovíkam a to jsou vlastně stejná místa A všechno co je mezi tím je vlastně jenom pouhý seznam Když žiju žitím-nežitím a sama sebe vůbec neznám Vídávám dívku v zrcadle a ta se podle nálad mění Někdy má tváře povadlé, někdy se na mě děsně kření Zrcadlo pravdu zamění za pouhý převrácený odraz Neboť na místě zkamení kdo spatří její pravý obraz Nač jako trofej pucovat svou pověst nebo dobré mravy Já se jen nechci vnucovat dokud mě někdo nepředstaví Pak nepřemůžu dojetí, řeknu si: "Ahoj, to jsem já" Spočinu ve svém objetí a budu navždycky už svá.