Mrtví

Dušan / Jan Skácel

Stále jsou naši mrtví s námi A nikdy vlastně nejsme sami A přicházejí jako stíny Ve vlasech popel, kusy hlíny Tváře jakoby vymazané A přece se jen poznáváme Po chrpách které kvetly vloni Slabounce jejich ruce voní Tiše mne zdraví jako svého Hrbáčka času přítomného