Chladící kapaliny používané v klimatizačních přístrojích mají název hydrochlorfluoruhlovodíky.
Tyto chemikálie se velmi zplyňují a při tom čerpají energii z prostředí, tudíž chladí. Chladiva absorbují teplo v kapalném stavu a přeměňují se na plyn.
· Rozložení klimatizace
Klimatizační systém má v podstatě čtyři části – výparník, kompresor, kondenzátor a expanzní zařízení. Vzduch v domě putuje nejprve přes výparník a následně do cívek chladiva. Chladivo absorbuje teplotu vzduchu a přechází z kapalného stavu do plynného stavu. Tím se vzduch ochlazuje.
Odpařené chladivo pak přechází do kompresoru, který je umístěn venku v klimatizační jednotce v blízkosti domu (nebo často na střeše podniku) spolu s kondenzátorem. Jak název napovídá, kompresor komprimuje plyn do vyššího tlaku a teploty.
Odtud proudí horký, stlačený plyn přes třetí komponentu – kondenzátor. Zde se plyn kondenzuje zpět do svého kapalného stavu a teplo se opět uvolní. Venkovní jednotky mají často na sobě kovová žebra, která pomáhají rychleji odvádět teplo.
Ochlazená kapalina se nyní vrátí zpět k cívkám. Rozpínací zařízení reguluje tok kapalného chladiva do výparníku, kde se opět absorbuje teplo a mění kapalnou fázi na nízkotlaký plyn.
· Vlhkost
Funkce klimatizace není jen o chlazení, ale ovlivňuje vzduch. Množství vodní páry ve vzduchu – je hlavním faktorem toho, jak naše tělo cítí teplo; vlhčejší prostředí zabraňuje odpaření potu z pokožky, což pomáhá odstranit přebytečné tělesné teplo.
Moderní klimatizační jednotka vznikla s cílem regulace vlhkosti. V roce 1902 inženýr Willis Carrier vypracoval metodu odstranění vlhkosti ze vzduchu u tiskařské firmy v Brooklynu v New Yorku. První jednotka nebyla pro kontrolu teploty, ale pro kontrolu vlhkosti a vedlejším produktem bylo chlazení. Trvalo to potom asi dalších šest desetiletí, než se klimatizační zařízení skutečně rozšířilo.