Bez telefonu v kapse téměř neopustíme byt. Máme potřebu být neustále dosažitelní a přejeme si, aby byli dostupní i ostatní, bez ohledu na to, kde se zrovna nacházejí. Nejedná se pouze o komunikaci s ostatními, ale také o přístup k informacím, které zrovna v danou chvíli potřebujeme.
Být online je moderní a stalo se to jakousi společenskou potřebou, kterou se musíme snažit splnit, ať se děje cokoliv. Výhodou je i to, že pokud jsme online, víme potřebné informace téměř ihned. Máme přehled o tom, kdy se zavírá, kdo co dělá, kdy jede další autobus, a to bez větší námahy. Stačí nám pouze vytáhnout telefon a máme celý svět na dlani. Ale opravdu je to takovou výhodou, jak tvrdí ostatní?
Samozřejmě každý zvládne vyjmenovat nejméně deset výhod, které to má, a to včetně dětí, ale nenajdou se v těch výhodách také nevýhody, jakmile změníme úhel pohledu? Pomineme-li fakt, že za to být online si řádně připlatíme, pokud nechceme hrát hru „Najdi free wifi“.
Ale podívejme se na hlavní skutečnost, proč jsme online z opačného úhlu. Jsme stále dostupní, a tím pádem nemáme téměř žádné soukromí, byť jen pomyslně. Nemáme žádný prostor, snažíme se odepsat téměř okamžitě, jakmile se ozve upozornění na zprávu, a tak odbíháme od povinností, jen proto, že si naše kolegyně, se kterou jsme se před minutou rozloučili, na něco vzpomněla a nepočkalo by to do dalšího dne.
Z tohoto úskalí plyne ještě jeden problém, a tím jsou naše vztahy s ostatními. Tímto trpí především mladá generace. Kolikrát vidíme v kavárně sedět dva lidi, kteří se koukají do telefonu a vypisují si, namísto toho, aby si povídali tváří v tvář o svých problémech či zážitcích.
Většinou je to zapříčiněno tím, že vše potřebné si zdědili dříve, než se vlastně sešli a témata k hovoru jsou již vyčerpána. Díky tomu ztrácíme normální kontakt se světem a svůj život začínáme žít ve virtuální realitě, která nás pomalu pohlcuje. Tímto pohledem se můžeme podívat na každý klad, který nás napadne. Skutečně to za to stojí?
